Dotyková terapie


Jak milovat svoje dítě – tělesný kontakt

To, co je životně důležité pro každé dítě, je – láska, vzájemný kontakt a komunikace. Dávají mu pocit bezpečí, štěstí, jistoty, že někam patří. Dítě si tak může uvědomovat samo sebe a poznávat svět. Bránami, přes které dítě poznává, že je milované, jsou projevy lásky pohledem, tělesným dotykem, soustředěnou pozorností, nasloucháním, vřelým slovem a humorem.
Dítě - a v podstatě každý člověk - potřebuje přiměřený a stálý tělesný dotyk (tělesným dotykem myslíme jakýkoliv druh tělesného kontaktu: polibek, objetí, lochtání, škádlení, poplácání po zádech nebo rameni, žertovné šťouchnutí do žeber, pocuchání vlasů, zápas, strkání se, přátelské pošťuchování nebo boxování, potřesení ruky ve chvílích vítězství, jemný nebo krátký dotyk na rameno, hřbet nebo ruku, když procházíme okolo něj.)
Detailní sledování dětí v druhé polovině prvního roku života /prováděného v Anglii především R. H. Schaffer se svými spolupracovníky/ ukázalo, že většina dětí se ráda mazlí, že je to dokonce jejich živel. Přitulí se, hledají teplo mateřské náruče, vysloveně roztají pod dotyky mateřské ruky, ale i hrubšího otcovského pohlazení.

Ale je asi 20% dětí, které takovou intimitu tělesných dotyků a kontaktů nemají velmi rádi a radši se jim vyhnou. A jsou dokonce některé, které je přijímají s odporem a rozhodně se jim brání. Toto je třeba mít na paměti, protože se stává, že rodiče, kteří mazlivost dítěte pokládají za samozřejmost, mohou být zklamaní a mohou mít tendenci vnucovat se dítěti a k mazlení ho jednoduše přinutit. Přitom je psychologickým výzkumem dokázané, že jde o děti úplně normální – jen nemazlivé. Dobrý, pevný, stabilní a vyrovnaný vztah potřebuje souhru v těchto základních tendencích. Pro dítě je důležité, aby se rodiče v takovém případě citlivě přibližovali a přizpůsobovali dítěti.


Potřeba tělesného dotyku u chlapců

Někdy si rodiče myslí, že potřeba citových projevů, obzvlášť tělesné povahy, je tím menší, čím je chlapec starší. Ve skutečnosti však potřeba fyzického kontaktu u chlapců nikdy nevymizí, jen se s přibývajícím věkem mění její podoba. Čím víc citových potřeb chlapce bude uspokojených kontaktem očí a fyzickým kontaktem, obzvlášť z otcovy strany, tím lépe najde svoji mužskou identitu a tím mužnější bude.
Malý chlapec potřebuje rodičovskou náruč, laskání, mazlení, objímání a polibky. Tento druh fyzického kontaktu je pro chlapce rozhodující od narození až do věku 7 – 8 let. Čím je chlapec starší tím víc touží po „chlapském způsobu“ fyzického kontaktu, jako je například zápas, silné obětí, přátelské dorážení...


Potřeba tělesného dotyku u děvčat

Jejich potřeba fyzického kontaktu se vyvíjí jinak než u chlapců. U děvčat se fyzický kontakt, zvláště jeho něžnější forma, stává důležitějším, až když jsou starší. Tato potřeba vrcholí okolo jedenáctého roku, zvláště z otcovy strany. Nežná láska je pro děvčata důležitá v období před dospíváním, protože je součástí přípravy na dospívání. Tato příprava má u děvčat dva důležité aspekty: její sebehodnocení a sexuální identitu.
Sexuální identita u děvčat znamená její potvrzení v roli ženy. Děvče ji v tomto věku získává především od svého otce. Otec pomáhá dceři v nalezení její sexuální identity zejména tím, že ji kladně přijímá. Dělá to tak, že uplatňuje bezpodmínečnou lásku, oční kontakt, fyzický kontakt a soustředěnou pozornost.

V naší společnosti se setkáváme s tím, že čím je dcera starší, tím nejpříjemněji se otec cítí ve své roli. Své dceři má projevovat cit, který potřebuje, zejména v období před dospíváním (10. – 11. rok). A tak se stává, že když dívka dospěje do období, kdy nejvíc potřebuje něžné city abezpečné dotyky svého otce, on se při fyzickém kontaktu někdy cítí trapně a nepříjemně.


Dotyková terapie a dětská masáž

Dětská masáž jako forma dotykové terapie je důležitým pomocníkem na cestě budování a posilňování pouta a citové vazby mezi rodiči a dětmi a to obzvlášť v případě náhradních rodičů a jejich přijatých dětí. Výzkumy posledních let potvrzují význam dotykové terapie, která se využívá u předčasně narozených dětí, dětí se zvláštními potřebami (kam můžeme zařadit děti s tělesným, či mentálním postižením, děti s poruchami pozornosti, učení, chování, DMO, ADHD syndromem). Co je pro nás důležité je to, že má nesmírný význam pro děti s poruchami připoutání a tzv. dětmi sociálně a emočně narušenými (takovými naše přijaté děti jsou i když ne vlastní vinou).

Dotyková terapie je univerzální dá se aplikovat nejen u maličkých dětí, kojenců, batolat, menších, či starších dětech adolescentech, u zdravých, či postižených dětech. Je možné používat ji i u dospělé populace a výrazně může pomoci starým lidem.


Proč je dotyk důležitý?

KŮŽE je největší orgán našeho těla. Zahaluje naše tělo, tvoří bariéru mezi tím, co se nachází uvnitř, a tím, co se děje venku. Kůže nás chrání před množstvím vnějších vlivů. Je cestou k našemu nejintimnějšímu fyzickému a psychickému nitru. Součástí kůže jsou i sliznice, které tvoří úlohu vnitřní vrstvy, čímž vytvářejí nitrotělní „povrch kůže“.
Kůže i sliznice komunikují s mozkem pomocí malých receptorů, kterých existuje velké množství. Každý z nich má vlastní strukturu a funkci. Na každém čtverečním centimetru se nachází 1000 – 5000 různých receptorů, přičemž nejblíže pod povrchem pokožky se nacházejí na dlani, na konečcích prstů na rukách a palcích na nohách a též na rtech.

Citlivost kůže je jednou z nejdříve rozvinutých a nejzákladnějších funkcí těla. Stimulace kůže je nutná pro organický a psychologický vývoj člověka. Důvodem je skutečnost, že mozek a kůže se při vývoji plodu v děloze vyvíjejí z téže buňky, která se rychle začne dělit. Ve 20. týdnu nitroděložního vývoje je u plodu plně rozvinutý hmat a dále se rozvíjí jako první ze všech smyslů. Vědecké objevy dokázaly, že nervová spojení v mozku se začínají vytvářet a vyvíjet prostřednictvím dotyků. Dotýkání se plodu v děloze zvyšuje energetické toky a tím podporuje vývin nervového systému. Dítě má následněrozvinutější silnější a komplexnější nervové funkce v celém těle. Dotyk se stává důležitým komunikačním nástrojem a nutnou potřebou. Nervová spojení vytvořená v raném dětství ovlivňují všechny aspekty života dítěte i v období dospívání, ale i později (to znamená vývoj inteligence, koordinace, komunikačních schopností a mnohé další...).
Děti zkoumají a objevují svět okolo sebe především hmatem, proto jsou hmatové podněty pro zdravý vývoj nutné. Mazlení a hlazení, které jsou každému z nás v dětství poskytnuty, nám pomáhají vytvořit si představu o sobě samém. Podporují v nás jistotu, že když se nás někdo dotýká, vlastně nás přijímá a miluje. Známý americký psycholog E. H. Erikson tvrdí, že dítě si vytváří základní důvěru v lidi v poslední čtvrtině prvního roku života. Odtud pramení i důvěra v sebe samého. Pokud dítěprožije toto vývojové období s problémy, je pravděpodobné, že namísto důvěry ho bude životem provázet nedůvěra.


Dotyk je základní potřeba

Všichni přicházíme na svět s hlubokou potřebou tělesného kontaktu – je to hlad po dotycích, který nemůže uspokojit žádné množství jídla ani jiná látka. Je to stejné jako potřeba dýchat. Lidé, kteří mají pravidelně uspokojený hlad po dotycích, nepotřebují jinde hledat jeho náhradu. Když se nás někdo dotýká laskavým, starostlivým způsobem, otvíráme se , rosteme, milujeme a ujišťujeme se v tom, že jsme lidé hodní lásky a že nás má někdo rád. Respektující, vnímavý, něžný a starostlivý dotyk působí léčivě a proto může být pro člověka nejsilnějším terapeutickým prostředkem. Dotyk je první komunikace, kterou dítě od nás přijímá, je to první jazyk, který se jako lidé učíme. Vždy platí: Nějaký dotyk je lepší než žádný.


Něco o dotykové terapii

Dotyková terapie na rozdíl od běžné masáže obsahuje v sobě terapeutický prvek. Ten spočívá v tom, že specifické masážní tahy jsou aplikované rytmickým, opakujícím se způsobem, který podporuje ukotvení impulzů vytvořených dotykem do nervového systému a dítě se v rámci tohoto procesu učí uvolňovat se. Uvolnění je nutnou součástí schopnosti přijímat nové podněty a učit se. Dotyková terapie není ani tak projevem zručných rukou, protože nemá za úkol práci se svalstvem. Umění této terapie pomocí masážních technik má svoje kořeny spíše v srdci. S úctou a láskou provedená masáž není jen o fyzickém dotyku ale i o energetickém propojení/napojení se. Toto propojení je o to intenzívnější, že souvisí s dotyky mezi rodiči a dětmi. Starostlivý dotyk mezi rodičem (opatrovníkem) a dítětem obohacuje vzájemné fyziologické, socio-emocionální a tělesno-duchovní spojení masírovaného dítěte i rodiče. Vzájemné citové pouto, vztah a komunikace se upevňují v uvolněné atmosféře, ve které se masáž děje. Stimulace pokožky zvyšuje produkci růstových hormonů a také endorfínů, tedy hormonů štěstí, které uklidňují nebo stimulují nervový systém, v závislosti na způsobu aplikace (tlaku, rychlosti a směru pohybů). Pohyby od středu těla směrem k okrajovýmčástem mají uklidňující (relaxační) efekt, zatímco pohyby směrem do středu těla jsou povzbuzující, energetizující. Tyto dva druhy pohybů vycházejí z Indické a Švédské školy masáží a je potřebná kombinace těchto technik při snaze dosáhnout optimální rovnováhu smyslových odpovědí. Návaznost masírování, rytmické opakování láskyplných dotykůapohybů umožňuje dítěti zpracovávat a utřiďovat se informace o svém těle a tak podporuje jeho sebeuvědomění.

Používáním určených citlivých technik můžeme učit děti zrelaxovat svoje tělo jako odpověď na stres a pomoci mu tak vypěstovat schopnost vědomé relaxace. Tato skutečnost je obzvlášť důležitá v případě dětí, které zažily nějakou formu týrání, zanedbávání, opuštění a z toho vyplývajících traumatických zážitků a psychické deprivace.


Dotyková terapie v náhradním rodičovství významnou mírou pomáhá při vytváření citového pouta mezi dětmi a jejich náhradními rodiči a to prostřednictvím těchto mechanismů:

  • Budování očního kontaktu.
    · Kontakt pokožky na pokožku.
    · Mazlení, tulení.
    · Verbální (slovní) i neverbální komunikací (gesty, mimikou), která pomáhá naladit se na
    dítě a přináší vzájemnou radost a pocit přijetí.
    · Výměnou bakteriální flóry mezi rodičem a dítětem.
    · Úspěšnou interakcí mezi rodičem a dítětem, kdy je dítěti věnovaná soustředěná
    pozornost.


Účinky dotykové terapie

Dotyk se dá využít v relaxaci a k navození pocitu pohody u dětí, které masáž přijímají, i u dospělé osoby, která ji realizuje. Tato technika zlepšuje vzájemné vztahy mezi rodiči a dětmi, i mezi všemi členy rodiny navzájem, protože masáž kromě jiného povzbuzuje, prohlubuje schopnost vcítit se do druhé osoby, se kterou jste při dotyku v neverbálním kontaktu. Pokud budete trpěliví a svoje jednání naplníte láskou, pocítíte v průběhu několika dní, týdnů (v některých případech měsíců) sami na sobě i na svých dětech účinky dotykové terapie. Prohloubí se nejen váš vzájemný vztah a důvěra, ale už i z běžného dotyku, pohledu, mimiky tváře dokážete lehko přečíst, co se ve vašich dětech děje (naladění se na dítě). Naučíte se relaxovat, vy i vaše děti se budete umět soustředit, děti budou lépe spolupracovat, zlepší se jim spánkový rytmus. Budou odolnější vůči chorobám a škodlivým vlivům okolního prostředí. Protože se s láskou budete starat o jejich tělo i duši, budou klidnější a vyrovnanější osobnosti. Masáž stimuluje a zlepšuje krevní oběh, což ovlivňuje činnost orgánů a rozvoj všech tkání, zlepšuje dýchání, organismus se lépe okysličuje, posilňují se hrudní svaly a správné držení těla. Masáž stimuluje pokožku, jednotlivé nervy a jejich zakončení, aktivuje větší počet nervů a tím posilňuje hmat. Dochází k ovlivnění svalstva, jeho zpevnění i uvolnění, zlepšení koordinace pohybů. Dokáže vyvolat i změny na kloubech, protože při dotyku v blízkosti kloubů dochází k uvolnění hormonů do organismu, což podporuje pohybový aparát.

Dotykovou terapií pomocí masážních technik můžeme u dětí odstranit zejména postnatální trauma. Pozitivně ovlivňuje děti, které trpí specifickými poruchami učení (dyslexie, dysgrafie, dyskalkulie, dysortografie), lehkou mozkovou dysfunkcí, dokonce i některé formy Downova syndromu, či autismu. Zlepšuje stav astmatiků, alergiků, ekzematiků. Působí nejen na svalový, oběhový a lymfatický systém, ale i na jednotlivé tlakové body a meridiány. Má
vliv na rovnováhu životní energie, působí preventivně i léčebně.

Nervový systém

Můžeme ho považovat za elektrický obvod těla, kde jednotlivé vzkazy cestují z jedné časti těla do druhé. Mozek a mícha tvořícentrální nervový systém (CNS). Jsou zodpovědní za přijímání informací a organizaci reflexů, je to řídící centrum učení a paměti a také centrum plánování a vykonávání vůlí řízených pohybů. Síť nervů vycházejících z mozku a míchy směrem do celého těla nazýváme periferním nervovým systémem. Ten se dělí na dvě části:
1) Somatický nervový systém – přenáší zprávy týkající se vůlí ovládaných činností. Řídí všechny tělesné pohyby vykonávané vědomě.
2) Autonomní nervový systém – nemůže být přímo ovlivňován naším vědomím, vztahuje se na funkce pracující automaticky, např. dýchání, trávení. Tento systém se dále dělí na několik funkčních systémů. Jednu část tvoří stresový systém (sympatický nervový systém - sympatikus) adruhou část relaxační systém (parasympatický nervový systém - parasympatikus). Tyto dva systémy jsou podobné váhám. Na to, abychom se cítili dobře, potřebujeme ve stejné míře obě strany.

Skutečné a někdy jen imaginární hrozby a jejich důsledky (velké pracovní zatížení, nepříjemné prostředí, nejisté vztahy....) způsobují spuštění sympatického nervového systému. U dětí se stres může dostavit i po odloučení, potrestání, kvůli vysokým očekáváním, pocitu opuštěnosti, šikaně, emoční bolesti. Výsledkem toho může být, že nervový systém uvede tělo do stavu stálého režimu ohrožení. Z dlouhodobého hlediska může tento stav vyústit do bolesti svalů, špatného trávení, poruch příjmu potravy, přerušovaného spánku, průjmů, zácpy, únavy amnožství dalších problémů. Člověk má tendenci zacyklit se ve stresové pasti. Na znovu nastolení rovnováhy je potřebné zmobilizovat protistresový nervový systém (tedy parasympatikus). Dotyk představuje efektivní způsob jak v těle začít protistresovou reakci. Většina lidí si vyvinula vlastní malé dotykové triky. Někteří se škrábou po hlavě, jiní si mnou ruce, překřižují paže, vlhčí si rty, nebo si na prst natáčejí pramínek vlasů. Protože sliznice fungují stejně jako vnější kůže, mnozí lidé svoji úzkost a obavy zklidňují právě prostřednictvím dotyků uvnitř nebo jinak řečeno jedí a pijí dokud nenastane pocit uvolnění. Receptory hmatu, tlaku, vibrací a tepla jsou propojené s parasympatickým nervovým systémem a proto je možné, abychom tento systém aktivovali právě stimulací těchto receptorů a dosáhli tak , že tělo se dokáže vyrovnat s vlivem stresu.

Dotykové relaxační techniky zbavují děti napětí. Když prožíváme stres, naše žlázy produkují adrenokortikotropní hormon ACTH, působením kterého se upevňuje mnoho spojovacích drah v mozku i v periferních nervech. Tyto spoje potom využíváme při učení a stimulaci paměti. Ale když stres pokračuje, dochází k zablokování těchto procesů. Pocit bezpečí podmiňuje zastavení tvorby ACTH hormonu a připravuje dítě na nové zkušenosti a učení.


Zásady + problémové situace

Úspěch této techniky závisí na tom, zda ji dítě přijímá pozitivně. Pokud ji odmítá, mohli bychom mu naším nátlakem způsobit určité problémy. Proto je potřebné postupovat trpělivě, citlivě, postupně a pomalu. Při masážích mějme vždy na paměti, že sdítětem chceme komunikovat nejen prostřednictvím fyzických dotyků, ale i prostřednictvím energie lásky + neverbální komunikace, milý pohled, úsměv, uvolněný tón hlasu.

Souhlas dítěte znamená otevřenost a důvěru, ale předpokládá i naši zodpovědnost. Musíme se naučit přijmout i dětské odmítnutí. Rodič by přitom neměl být zklamaný a neměl by dítě k masáži přemlouvat a vnucovat mu ji. Je třeba trpělivě hledat cestu, která pomůže dítěti otevřít se. Zkusme se dítěti s láskou podívat do očí, společne poslouchejme uklidňující hudbu, houpejme ho v náručí, případně se jen ztišme a snažme se vcítit do jeho duše a být mu oporou. Je na dítěti, aby přijalo masáž od toho rodiče, se kterým chce v daném momentě prožívat toto čarovné spojení. Je přirozené a pro harmonický rozvoj dítěte i pro vyvážené vztahy uvnitř rodiny vítané, když se zapojují oba rodiče i sourozenci a podle potřeb dítěte se střídají. Je třeba dodržovat zásadu: nestřídat se při jedné masáži – je to intimní chvilka jen dvou lidí.

Vždy se musíme dítěte ptát na souhlas (dokonce i od miminka – i když se nám to bude zdát divné, i ono svými určitými projevy dokáže dát najevo svoje zapojení a souhlas k dotykem)!!

Určitě chcete pro svoje děti udělat všechno, co se dá a dát jim pocit lásky, radosti, laskavého dotyku. Může se vám však stát, že všechno nepůjde tak, jak byste si to představovali.

Pokud se dítě dotykům brání, postupujte velmi pomalu! Problémy navázat kontakt se mohou vyskytnout zejména u týraných a zneužívaných dětí (požádejte o pomoc odborníky).

Méně je víc! Jen jednu stimulaci najednou: tedy oční kontakt, něžný zpěv nebo jemné uklidňující pobrukování, uklidňující tichoučká ne moc rytmická hudba.

Tvořivá vizualizace. Když dítě úplně odmítá fyzický kontakt, případně není kontakt možný z jiných důvodů (různé např. zdravotní kontraindikace), PŘEDSTAVUJTE si jak ho držíte, hladíte, masírujete. Případně- když to dítě dovolí - nedotýkejte se ho přímo na těle, ale pohyby vykonávejte ve vzdálenosti cca 5-10 cm od povrchu těla, přitom ale intenzivně, cíleně a soustředěně přesouvejte svoji energii do svých rukou a ta bude přecházet do biopólu vašeho dítěte, jako kdybyste se ho skutečně dotýkali.

Schovává se vaše dítě před masáží do klubíčka? Je možné, že potřebuje od vás silný, ale přitom jemný, laskavý stisk a obětí. Obejměte je takto schoulené. Po čase se určitě otevře nejen tělesně, ale i duševně.

Je vaše dítě neustále v pohybu, odvrací se, nastavuje hřbet? Využijte to – rozmlouvejte s ním a přitom mu hlaďte hřbet. Dítěsi postupně zvykne na dotek a jednoho dne budete cítit, že je připraveno na víc dotyků a terapii.

Tipy jak využít dotyky:

Přebalování: je to velmi dobrý čas na masáž bříška, nožiček a kterékoliv části těla, kde to dítě dovolí,
Čas koupání: použijte mýdlo nebo žínku, houbičku na masážní pohyby, naučte dítě to samé dělat také vám.
Čas před spaním: když čtete nebo vyprávíte pohádku, něžně opakujte pohlazení po hlavě, hřbetu, hrudi nebo nožičkách, kdekoliv je dítě schopno to přijmout.
Když se dítě poraní nebo je nemocné: je to skvělá příležitost pro dotyky, dítě je v té době zranitelnější ale zároveň přirozeněnastavené na přijímání vaší péče. Hravě hlaďte postiženou, nemocnou část těla, pofoukejte, pusinkujte...

Učte dítě vlastním příkladem. Dítě vás bude napodobovat, tak mu ukažte břicho a nechte ho, aby se vás dotýkalo a ukazujte mu jaké je to pro vás příjemné.
Učte dítě, aby masírovalo svoji panenku, plyšáka, nebo sourozence a vás rodiče. Často dítě chvalte a povzbuzujte a přitom ho hlaďte po hlavě, ruce, ramenech, hřbetě.
Využívejte dotykové hry, kde se to jen dá. Možná to sami intuitivně děláte a přitom nevíte, že je to vlastně forma dotykové terapie.