Přednáška zahraničních hostů - Dítě v náhradní rodině


Mimořádný profesor, Ph.D. Urszula A. Domżał Fakulta sociálních věd, Łódź

Polsko

Mimořádný profesor, Ph.D. Zbigniew Domżał Fakulta sociálních věd, Łódź

Polsko

Dítě v náhradní rodině

Tento článek ukazuje malou osnovu analýzy výzkumu o fungování náhradních rodin z hlediska pěstounsko-výchovného. Pokus o diagnózu tohoto tématu se zdá být velmi důležitý z důvodu změn, které probíhají v polském právním systému, který by měl být přizpůsobený evropským normám - které dávají přednost rodině a rodinným formám péče o děti.

 

Klíčová slova

Dítě, náhradní rodina, péče, pečovatelsko – výchovný systém.

Summary

This article shows a slight outline analysis of research on the functioning of foster families in terms of care - parental leave. Trying to diagnose this topic seems to be of great importance because of the changes taking place in the Polish legal system, which should be adapted to European standards - which gives priority to family and family forms of child care.

Keywords

Child, foster family, care, care system – tutorial

 

 

Pokus o diagnózu

Změny, které se odehrávají v posledních letech, mají obrovský dopad na realizaci základních rodičovských funkcí a také na uspokojení základních potřeb dítěte. Běžné je přesvědčení, že by mělo dítě vyrůstat v atmosféře lásky, přijetí a pocitu bezpečí, a pokud takové možnosti chybí – má dítě právo na péči a podporu od státu. Stávající právní předpisy mají pro-rodinný charakter, protože celý systém péče o osamělé dítě je založen na předpokladu, že v situacích, které vyžadují převzetí odpovědnosti biologických rodičů jsou prospěšnější řešení, která budou napodobovat přírodní prostředí.

Mezi preferované formy rodinné péče o děti osiřelé patří (kromě adoptivních rodin) – náhradní rodina, která může být formou podpory pro biologické rodiny, a také vhodným prostředím, které dovolí uspokojit základní potřeby dítěte umístěného v takové rodině.

Analýza literatury předmětu ukazuje, že se výzkum prováděný pedagogy v náhradních rodinách týká situace školních dětí, jejich zdraví a nejméně situace sociální nebo emocionální dítěte (Jagodzińska, 2013). Málo výzkumu bylo provedeno ve venkovských náhradních rodinách z důvodu obtížnějšího kontaktu a roztroušení farem v daném území.

 

Tento článek ukazuje malou osnovu analýzy výzkumu o fungování náhradních rodin z hlediska pěstounsko-výchovného. Pokus o diagnózu tohoto tématu se zdá být velmi důležitý z důvodu změn, které probíhají v polském právním systému, který by měl být přizpůsobený evropským normám - které dávají přednost rodině a rodinným formám péče o děti.

 

Odůvodnění výzkumu v oblasti pěstounské péče.

Dynamika změn sociálně-kulturních v zemi i ve světě přičinila se ke vzniku nových potřeb a výzev, což v důsledku vedlo k začátku reformy pěstounského systému. Systém byl přizpůsoben evropským normám - byl postaven na předpisech mezinárodního práva a dvou hlavních principech:

  • principu autonomie rodin
  • přednosti rodiny ve výchově dětí

Nový pro-rodinný systém bude založen především na intenzivní práci s dítětem a jeho přirozenou rodinou. V případě rozpadu biologické rodiny z jakékoli příčiny, je zapotřebí zásahu, který umožní odstranění hrozeb a podporu přirozené rodiny.

Żukiewicz(2011) popisuje tři druhy činností, které mají posloužit správnému rozvoji dětí a mládeže ve výchovném rozměru:

  • preventivní činnosti, které se týkají sociálního vzdělávání, tvarování sociálních, komunikačních nebo výchovných kompetencí u perspektivních rodičů.
  • podpůrné činnosti, určené pro rodiny, ve kterých vede nedostatek vhodných kompetencí ke vzniku napětí spojených s výchovným selháním vůči potomstvu.
  • náhradních činností (kompenzačních), v rámci kterých přichází ke změně výchovného prostředí v důsledku nedostatku možností účinné výchovné podpory biologické rodiny.

V reakci na současné tendence v kompenzačních činnostech vychází mezi jinými Zákon na podporu rodiny a systému náhradní péče (Dz.U.2011, č 194, poz.887), který preferuje především formy pěstounské péče o povaze rodinné. Pěstounské rodině, která je vedle adoptivních rodin považována za jednu z nejvíce prospěšných forem péče o osamělé dítě, se přiřazuje důležité místo a dává příležitost vzniku osobních vztahů a vytvoření stabilního prostředí pro výchovu dítěte.

Právní předpisy specifikují, že náhradní rodina má péči dočasnou, jen po dobu, kterou přirozená rodina potřebuje k návratu do stavu výchovné kapacity. Pěstounská rodina by měla dítěti zajistit buď stejné, nebo podobné pečovatelsko-výchovné prostředí, jaké má rodina biologická. Její zřízení nevytváří vznik rodinné či právní vazby mezi náhradními rodiči a dětmi přijatými k výchově, svěřenci se totiž nemůže odebrat možnost návratu do generační rodiny (Ruszkowska,2013). V Polsku funguje téměř 50 tisíc náhradních rodin, včetně cca 13 tisíc rodin příbuzenských.

 

 

Stav současného výzkumu v kostce

Až do této chvíle vyšlo málo knížek v nevelkém nákladu, které se zabývají náhradními rodinami. Jsou to mezi jinými tyto práce:

- A. Majewska, Rodziny zastępcze w Łodzi. Łódź 1948 („Náhradní rodiny w Łodzi”)

- E. Różańska, A. Tynelski, Rodzina zastępcza, jako forma opieki nad dzieckiem, Kielce 1981

(„Náhradní rodina jako forma péče o dítě”)

-M. Safian, Instytucje rodzin zastępczych. Problemy prawno – organizacyjne, Warszawa 1982

(„Instituce náhradních rodin. Právno-organizační problémy”)

- U. Kusio, Rodzina zastępcza, jako środowisko wychowawcze. Studium socjologiczne na przykładzie Lublina. Lublin 1998 („Náhradní rodina jako výchovné prostředí. Sociologická studie na příkladu Lublinu”)

- M. Jamrożek, Rodzina zastępcza, jako środowisko wychowawcze ( analiza longitudinalna). Kielce 2005 („Náhradní rodina jako výchovné prostředí (longitudinální analýza)“)

- L. Winogrodzka, Rodziny zastępcze i ich dzieci, Lublin 2007

(„Náhradní rodiny a jejich děti”)

- A. Łuczyński, Dzieci w rodzinach zastępczych i dysfunkcjonalnych, Lublin 2008

(„Děti v náhradních a disfunkčních rodinách”)

- M. Joachimowska, Rodzicielstwo zastępcze. Idea – problemy – analizy – kompetencje, Bydgoszcz 2008 („Náhradní rodičovství. Myšlenka-problémy-analýzy-kompetence”)

 

Literatura předmětu předává informace z fragmentárního výzkumu, který se týká fungování náhradních rodin, okolností umístění dětí v těchto rodinách, motivace náhradních rodičů získat péči, nároků kladených na budoucí pěstouny, práv a povinností, a také forem pomoci těmto rodinám. Hodnocení pěstounské rodiny jako kompenzačního prostoru je poměrně obtížný úkol. Od osmdesátých let se na stránkách časopisů značně diskutuje o pečovatelsko- výchovné povaze, a v literatuře na téma organizací náhradních rodin jako výchovného prostředí, zejména pokud jde o sociologický a právní aspekt. Rozvinuté výsledky výzkumu ukazují, že existuje ještě mnoho nedostatků. Podrobnější analýzy se mezi sebou liší, a to někdy dost výrazně.

 

Zvažované záležitosti se týkají:

  • příbuzenských rodin, které tvoří náhradní rodinu (Joachimowska,2008). Výzkum ukazuje, že více než 80% tvoří příbuzenské rodiny (prarodiče, osamělé babičky, starší sourozenci, pak další příbuzní).
  • struktury náhradních rodin. M. Jamrożek (2005) poukázal, že 51,1 % tvoří manželství, zatímco 34,6 % osamělé ženy.
  • věku náhradních pěstounů.

Výzkum L. Winogrodzkiej (2007) poukazuje, že největší skupinu mezi pěstouny tvoří osoby ve věku 51 až 60 let. Nařízení neurčují věkovou hranici, bere se to však tak, že věkový rozdíl mezi pěstouny a jejich svěřenci by měl být přibližně stejný, jako ten v přirozené rodině.

 

 

Druhy motivů, jako indikátor výběru náhradních rodin

Výsledky výzkumu v příbuzenských rodinách poukazují na pocit morální povinnosti, silné emoční vazby a ochotu vytvořit pro dítě korektní rodinu. Mezi příbuzenskými rodinami je hlavní motivací chuť postarat se o dítě a v budoucnu možnost adopce. Z posudku M. Rżysko (2010) vychází, že 18% náhradních rodin nemá vlastní děti, což je hlavním motivátorem k získání náhradní péče. Dodatečným prvkem je také finanční zvýhodnění (Łuczyński,2008) – 3,3 %.

- hmotně - existenční situace náhradních rodin. Ve světle výzkumu (Kusio, 1998) jsou hmotně - existenční podmínky náhradních rodin uspokojivé. Rodiny se snaží zajistit svým svěřencům vhodné podmínky k učení a pro volný čas, zajišťují jim také přístup k mimoškolním aktivitám a společné využití volného času.

 

 

Kritika náhradních rodin

Náhradní rodičovství není lehkou cestou. Pěstouni často zakouší pocity bezmocnosti, únavy a rezignace. V případě péče o nemocné dítě dochází k případům nekompetence lékařů, nedochvilnosti rodinných soudců, lehkomyslnosti pracovníků státní administrace, i aroganci sociálních pracovníků a učitelů. Pro rozvoj myšlenky náhradního rodičovství je zapotřebí spolupráce mnoha prostředí a mnoha lidí. S náhradní rodinou se vždy nezachází jako s partnerem, co se týče realizace pěstounských úkolů. Jak poukazují vybrané výsledky výzkumu – současné vztahy mezi sociálními pracovníky PCPRů (Krajské Centrum Pomoci Rodinám) a náhradními rodinami nejsou správné. Stává se, že jsou tyto rodiny vnímány jako osoby čerpající výhody ze sociální péče, mnohdy jako lidé z okraje společnosti. Proto není divu, že pěstouni sociálním pracovníkům nedůvěřují, a berou je jako bezcitné úředníky, kteří chrání finanční zájmy měst místo zájmů náhradních rodin.

Náhradní rodiče, osoby, které provozují rodinné dětské domovy, zakouší mnoho stresu z důvodů školních neúspěchů dětí, krádeží, emoční houpačky, kdy je jeden den dítě miluje a druhý den nenávidí. Mnoho svěřenců utíká z domu a dochází u nich k aktům sebepoškozování (Olszewski, 2011). Ventilování takových napětí se může u náhradních rodin bohužel projevovat bitím a bolestivým trestáním dětí, nebo nadměrnou shovívavostí. V mnoha případech dochází k závislosti na alkoholu a k rozvodům.

Pedagogové a psychologové snadno rodiče kritizují a stavějí jim těžko splnitelné podmínky. Jde o to, že sociální pracovník končí svou práci a zavírá za sebou dveře, zatímco náhradní rodiče takovou možnost nemají, jejich práce trvá 24 hodin denně, bez času pro sebe.

Náhradní rodiče se často cítí osočovaní. To, co není příliš patrné u biologických dětí, je okamžitě zachycované u dětí přijatých. Biologické dítě může přijít do školy hladové, bez domácích úkolů, může být špinavé, nebo špatně oblečené, může přijít do školy bez učebnic, barevných tužek a bez sešitů. Stává se, že má také drobné modřiny a pohmožděniny. To všechno se zdá být „normální” a nepovšimnuté v případech biologických dětí. V případě dětí přijatých do péče se mají věci jinak. Každá „nedbalost” vyvolává řadu domněnek, dohadů, komentářů a intervencí. Je proto vhodné, aby sociální pracovníci spolu s rodiči a školními pedagogy vyvinuli správnou rovinu spolupráce v atmosféře důvěry a porozumění.

Je zřejmé, že také v náhradních rodinách existuje patologie, ale vyhledávání senzací, dohledávání pěstounských selhání a nepřiměřená publicita jsou trestuhodné (Przybyszewska, 2013). Potřebujeme se zamyslet nad právy náhradních rodin – když je k nim dítě vulgární, nebo se na ně v záchvatu agrese vrhá, kope a škrábe je, nebo demoluje místnosti. V důsledku několika dramatických událostí popsaných v tisku a televizi, oznámila náměstkyně ministra práce a sociálních věcí Elżbieta Seredynová zpřísnění norem pro náhradní rodiny. V rozhovoru pro rádio Jedynka komentovala nedávný případ rodiny z Łęczycy, v níž rodiče a biologická dcera šikanovali děti v jejich péči. Mezi návrhy je zavedení psychologických testů pro kandidáty na pěstouny. Psychologický posudek bude platný po dobu dvou let, a po vypršení tohoto období budou muset být náhradní rodiny podrobené další zkoušce.

Další myšlenkou je větší využití stávajících koordinátorů pěstounské péče.

 

 

Nařízení a realita

1. ledna 2012 vstoupil v platnost znovelizovaný Zákon na podporu rodiny v systému pěstounské péče. Kraje si nemohou dovolit zaměstnat nové pracovníky pro rodinnou péči. Starostové chtějí tento úkol provést pouze volitelně. Zákon poskytuje velmi dobré řešení pro rodiny a děti, které skutečně potřebují větší podporu. Jenže změny není možné zavádět rychle, protože by to kraje finančně položilo. Proto regionální zastupitelstva krajům navrhla, aby ony mohly dobrovolně plnit nařízení zákona a rozhodovat o tom, zda si to mohou dovolit. Sdružení polských krajů (SPK) očekává, že nábor koordinátorů pěstounské péče bude volitelný. Je to nový druh úředníka, kterému by mělo připravit pracovní místo například místní centrum sociální péče provozované krajem. Koordinátor by měl pomáhat náhradním rodinám, ale nemůže bdít nad více než patnácti rodinami. To znamená, že např. Poznaň, která má 500 náhradních rodin, by měla vytvořit 33 pracovních úvazků.

Zákon o pěstounské péči také zavazuje kraje k větší finanční podpoře náhradních rodin a rodinných dětských domovů než doposud. SPK při změně zákona také navrhovalo, aby byly úkoly předepsané novým zákonem volitelné. Jsou však nákladné pro starosty, protože například na žádost manželů, kteří provozují rodinný dětský domov, ve kterém bydlí více než čtyři děti, musí místní samospráva zaměstnat osobu, která pomůže uklízet a pečovat o batolata. Kromě toho by měl kraj náhradním rodinám, které vychovávají starší děti, pomáhat při udržování bytu, placení účtů za elektřinu, plyn, nebo telefon.

 

 

Nové povinnosti

Úkoly, které zákon na podporu rodiny v systému pěstounské péče uložil samosprávě:

 

1. Region - přebírá a provozuje adoptivní centra nacházející se doposud v krajích.

 

2. Kraj

- zaměstnává koordinátory pěstounské péče,

- finančně podporuje náhradní rodiny, - provozuje dětské domovy.

 

3. Obec

- zaměstnává rodinné asistenty,

- finančně pomáhá patologickým rodinám.

 

 

Vyžadují nařízení změny týkající se náhradního rodičovství?

Ve Sněmovně se již se nachází projekt novely zákona z roku 2012 týkající se pěstounské péče, který zavádí desítky změn. Tyto změny mají vylepšit fungování systému zavedeného v roce 2012 (Dz. U. poz. 579). Nejdůležitější změnou je odstoupení od zapojení soudu do výběru formy náhradní péče, do které bude dítě umístěné. Doposud určoval soud, který vydával rozhodnutí o umístění dítěte do pěstounské péče, zda bude dítě umístěno v rodinném nebo institučním zařízení. Projekt předpokládá, že soud bude umísťovat děti pouze do pěstounské péče, zatímco povinnost jejich umístění do vhodné formy péče, bude celá na starostovi; ten odešle dítě do konkrétní náhradní rodiny, rodinného dětského domova nebo do pečovatelsko-výchovného zařízení. Starosta bude mít povinnost informovat soud o tom, kam dítě umístil. Do projektu jsou přidány články, které výrazně poukazují na prvenství náhradní rodinné péče, a které určují, že by měli být sourozenci umísťovaní do stejné náhradní rodiny nebo do stejného zařízení. Navrhuje se také, aby bylo dítě podle možností poslané do pěstounské péče na území kraje, ve kterém bydlí. Zároveň má být zavedený zákaz posílání dítěte do pečovatelsko-výchovného zařízení z důvodu nedostatku vhodných pěstounských rodin na území daného kraje.

V tomto případě má starosta povinnost umístit dítě na území jiného kraje, který disponuje vhodným místem. Další důležitou změnou, kterou má zavést projektovaná novela, je nutnost kandidátů, kteří chtějí plnit funkci náhradní rodiny, mít osvědčení vydané psychologem. 

V současné době stačí mít jen lékařské potvrzení o svém zdravotním stavu, vydané praktickým lékařem. Psycholog bude hodnotit, jestli mají kandidáti vhodné predispozice a motivace k provádění pěstounské péče. Již ve fázi kvalifikace to má vyloučit osoby, které by neměli z psychologických důvodů působit jako náhradní rodina. Tyto certifikace budou muset být předloženy i osobami, které již plní funkci pěstounské rodiny, a to jednou za dva roky. Na druhé straně chtějí autoři projektu zmírnit některé z požadavků kladených na kandidáty pěstounských rodin a navrhují zrušení požadavku, týkajícího se čistého trestního rejstříku pro úmyslný finanční podvod. Má být zesílený dozor nad rodinnou pěstounskou péči. V současné době stanoví právo dozoru hejtmana pouze nad činností pěstounsko-výchovných zařízení, zatímco úkoly týkající se podpory rodin a systému pěstounské péče může hejtman jen monitorovat. Podle názoru autorů projektů je toto řešení nedostatečné, což ukázaly mimo jiné i případy nesrovnalostí týkajících se organizace systému pěstounské péče. Navrhují, aby měl hejtman kontrolu nad realizací úkolů v rámci podpory rodiny, náhradní péče, nezávislostí plnoletých svěřenců, adopcí, a také nad tím, jestli mají pracovníci jednotek, které se tím zabývají, správné kvalifikace. To znamená, že bude moct mít hejtman kontrolu např. nad zařízeními denní podpory, zařízeními pěstounsko-výchovnými, před-adopčními centry, krajskými centry rodinné pomoci, a také organizátory rodinné pěstounské péče. Změny navrhované v projektu se týkají mimo jiné také zařízení denní podpory, nebo tzv. kulturních prostředí. Zákon pro ně zavedl poměrně přísné požadavky týkající se norem hygieny a požární ochrany. Navzdory prodloužení přechodného období (z 12 měsíců na 35), přicházejí z obcí informace, které uvádějí, že většina z nich nebude schopná je splnit. Protože má zařízení denní podpory velký význam v rodinné prevenci, chtějí autoři projektu zavést právo, které umožní udržení již existujících zařízení. Ta z nich, která do konce letošního roku podají žádost o povolení provozování zařízení denní podpory, nebudou muset mít posudek hasičského sboru ani sanitárního inspektora. Zařízení, která vzniknou až poté, co vejde zákon v platnost, budou muset v něm stanovené požadavky splnit. Novela má také zavést změny týkající se ústavů pěstounsko-léčebných a ošetřovatelsko-pěstounských.

V případech, kdy bude dítě do takovéhoto ústavu poslané, a rodičům bylo omezené nebo odňaté rodičovské právo, nebo když bylo dítě opuštěno, měl by soud dítě umístit

do pěstounské péče a poslat ho do ústavu. Nicméně často se stává, že soud nerozhodne o umístění dítěte do pěstounské péče, a v takovém případě vzniká problém s úhradou nákladů za pobyt dítěte v ústavu. V případě dítěte umístěného v náhradní péči hradí náklady starosta (pokud je dítě umístěné v rodinné pěstounské péči) nebo zařízení pěstounsko-výchovné (pokud je dítě umístěné v instituční náhradní péči). Změny navržené v projektu jasně poukazují, že dítě zbavené péče a výchovy rodičů, bude moci být umístěné pouze do pěstounské péče. Takže soudce nebude moci poslat dítě do ústavu bez rozhodnutí o umístění ho do pěstounské péče. Novela má také usměrňovat otázku úhrady nákladů za pobyt dětí umístěných v ústavech a zároveň neumístěných do pěstounské péče předtím, než začne připravovaný zákon platit. Projekt uvádí, že poplatek ve výši 200 procent nejnižšího důchodu bude hradit kraj.

MPiPS (Ministerstvo práce a sociálních věci) oznámilo, že předloží pozměňovací návrh, který stanoví, že ústavy pěstounsko-léčebné, které se zabývají dětmi, které rodiče opustili, obdrží finanční podporu ve výši 1688 zł (cca 11250,- Kč) měsíčně na jednoho svěřence. Jde o to, aby děti, o které nadále pečují rodiče, nepřišly o místo v centrech.

Jak informovala (poslankyně) Kochan, podle myšlenky projektu budou od roku 2019 ústavy pěstounko-léčebné určeny pouze pro děti, o které pečují rodiče. Pro ty, které byly poslány do pěstounské péče, ale které vyžadují odbornou péči, budou určeny ústavy pěstounsko- terapeutické.

 

 

Závěry

Ve výsledcích analýzy výzkumu (Ruszkowska, 2013) je možné spatřit procesy profesionalizace a specializace kolem pěstounského rodičovství (zejména v souvislosti s profesionální pěstounskou péčí). Současně je pozorovaná nízká účinnost akcí na podporu myšlenky náhradního rodičovství, což má za následek příliš malý zájem a zároveň nedostatek zdrojů rodinné pěstounské péče ve vztahu k rostoucím potřebám vyplývajícím mimo jiné z obvykle dlouhodobého charakteru vykonávání péče o dítě. Chcete-li zvýšit počet rodin, zlepšit kvalitu jimi vykonávané péče, nebo navrátit náhradní péči tu správnou roli (podporující, a nenahrazující biologické rodiny), je zapotřebí systémové změny, a musí se také změnit úroveň povědomí. Zavedení takové změny, iniciované nařízeními Zákona o podpoře rodiny a systému náhradní péče, vyžaduje aktivní účast a spolupráci všech zúčastněných subjektů na místní úrovni na pomoc rodinám a dětem.

Na závěr je potřeba zdůraznit, že empirický výzkum bude zapotřebí provádět do té doby, dokud budou opuštěné, osamělé a zanedbané děti existovat. Hlavním cílem tohoto výzkumu by mělo být rozpoznávání, diagnostikování a přijímání opatření zaměřených především na prevenci a kompenzaci nepříznivých jevu v dětském prostředí.

 

 

Bibliografie

1/ Jagodzińska M., Opieka zastępcza – rodzina nie zawsze naturalna, (2013), („Pěstounská péče – ne vždy přirozená rodina”)

[w:] (red.) Pekarčík L., Janigová E., Weissbrot-Koziarska A., Sociálna práca, manažment a ekonómia - prínosy a limity vedy pre teóriu a prax, VERBUM, Ruzomberok, Słowacja

2/ Kusio U., (1998), Rodzina zastępcza, jako środowisko wychowawcze, Studium socjologiczne na przykładzie Lublina, Lublin („Náhradní rodina jako výchovné prostředí. Sociologická studie na příkladu Lublina”)

3/ Łuczyński A., (2008), Dzieci w rodzinach zastępczych i dysfunkcjonalnych, Lublin („Děti v náhradních a disfunkčních rodinách”)

4/ Olszewski A., (2011), Krótka rozprawa o szanowaniu rodzin zastępczych, Krajowy koordynator ogólnopolskiej kampanii „ Szukam domu”

(„Krátké pojednání o respektování náhradních rodin”, Národní koordinátor celostátní kampaně "Hledám domov")

5/ Przybyszewska K., Patologie społeczne - przemoc w rodzinie, (2013)

(„Sociální patologie – násilí v rodinách”) [w:] (red.) Pekarčík L., Janigová E., Weissbrot- Koziarska A., Sociálna práca, manažment a ekonómia - prínosy a limity vedy pre teóriu a prax, VERBUM, Ruzomberok, Słowacja

6/ Ruszkowska M.(2013) Diagnoza rodzin zastępczych w obliczu dylematów współczesności, Warszawa („Diagnóza náhradních rodin v konfrontaci s moderními dilematy”)

7/ Rżysko M., (2010), Rodziny zastępcze. Doświadczenia, potrzeby, problemy, [w:] Problemy opiekuńczo – wychowawcze, nr 3 („ Zkušenosti, potřeby, problémy”, Pěstounsko-výchovné problémy)

8/ Żukiewicz A. (2011), Rodzicielstwo zastępcze w perspektywie społeczno-pedagogicznej, [w:] Rodzicielstwo zastępcze w perspektywie teoretycznej i praktycznej, (red) A. Żukiewicz, Toruń („Náhradní rodičovství z hlediska sociálno-pedagogického”, Náhradní rodičovství z hlediska teoretického a praktického)

9/ DZ.U. 2011, Nr 194, poz. 887

10/ Dz.U. 2011 Nr 288, poz. 1960

11/ Ustawa z dnia 9 czerwca 2011 r. o wspieraniu rodziny i systemie pieczy zastępczej (Dz. U. Nr 149, poz. 887), (Zákon ze dne 9. července 2011 na podporu rodiny a systému náhradní péče)

12/ Ustawa z dnia 27 kwietnia 2012 r. o zmianie ustawy o wspieraniu rodziny i systemie pieczy zastępczej oraz niektórych innych ustaw (Dz. U. poz. 579),

(Zákon ze dne 27. dubna 2012 ohledně změny zákona na podporu rodiny a systému pěstounské péče, a také některých jiných zákonů)


Mimořádný profesor, Ph.D. Urszula A. Domżał Fakulta sociálních věd, Łódź

Polsko

urszula.domzal@wsez.pl

 

Mimořádný profesor, Ph.D. Zbigniew Domżał Fakulta sociálních věd, Łódź

Polsko

kanclerz@wsez.pl