Sexualita dětí v náhradních rodinách


Sexualita

Člověk je sexuální bytost po celou část svého života – od narození až po starobu. Už malé děti poznají požitek spojený s dotýkáním se svých pohlavních orgánů. Výzkumy svědčí o tom, že děti i při kojení pociťují jistou sexuální rozkoš.

Děti jsou sexuální bytosti, zkoušející a i zažívající praktiky vedoucí někdy až k orgasmu. Některé děti se učí a používají slova popisující sexualitu v relativně raném věku. Sexuální projevy a výrazy, které používají děti na popsání sexuality, obklopuje silné napětí a je mnohdy tabuizované ze strany dospělých. Na základě výzkumu holandských dětí, se dozvídáme, že mezi nejčastější sexuální projevy dětí do 11 roků patří:

Pozorované sexuální projevy dětí ve věku 0 – 11 roků

(Sandford, Cohen-Kettenis, 2000, zkrácené)

 

SEXUÁLNÍ PROJEVY

DĚVČATA

(%)

CHLAPCI

(%)

Dotýkání se vlastních pohlavních orgánů

98

98

Dotýkání se matčiných prsů

79

74

Zájem o opačné pohlaví

66

65

Hra na lékáře/ku

65

55

Kladení otázek o sexualitě

56

51

Masturbace (rukou)

39

59

Pokusy vidět lidi neoblečené

44

43

Dotýkání se sexuálně relevantních částí těla jiných lidí

36

30

Masturbace nějakým nástrojem

20

12

 

Výsledky této studie ukázaly, že s věkem přibude zájem o opačné pohlaví, hra na lékaře, kladení otázek o sexualitě, ale i prohlížení si obrázků nahých těl, kreslení pohlavních orgánů, používání slov označujících sexualitu, vyprávění o sexuálním styku a dožadovaní se koukání na sexuální scény v televizi. Rozdíly mezi děvčaty a chlapci byly minimální, týkaly se např. masturbace, což bylo však dané anatomickými rozdíly (Sandford, Cohen-Kettenis,)

 

Sexuální násilí

Například tomu, že všeobecné informace o sexuálním vývinu máme, děti v náhradní péči nás někdy svým chováním překvapí, ba až šokují. Může to být způsobené tím, že trpí psychickou deprivací, případně poruchou připoutání, ale důvod může být i v tom, že zažily sexuální obtěžování nebo zneužívání. V souvislosti s tím jsou sexuální projevy v rozporu se svým věkom, anebo hodnotami a mravy rodiny. Rodiče, kteří se s takovýmto chováním nestřetli u svých biologických dětí, často nevědí, jak zareagovat, co dělat. Existuje několik možností, jak postupovat, ale důležité je nejdříve odhadnout zda nejde o něco vážného.

Naše poznání tohto problému je omezené, 1/3 až 1/5 případů je zveřejněná, jiné práce uvádějí, že sexuální zneužívání můžeme najít u 15 – 45 % žen a 3 – 9 % mužů, to představuje poměrně velký rozptyl. Všechny tyto výsledky jsou velmi nekonzistentné, protože používají velmi měkké, anebo velmi tvrdá kritéria pro posuzování sexuálního zneužívání (nepředstavuje konsenzus). I v rovině traumatizace bude rozdíl, když dítě uvidí exhibicionistu a mezi dlouhodobou traumatizací spojenou s dlouhodobým realizovaním incestu v rodině. Nejčastější sexuální zneužívání dětí se váže na patologický rodičovský systém, ve kterém se objevuje sexuální zneužívání, a tak udržuje jeho patologickou rovnováhu. Zveřejnění tohoto zneužívání není lehkou záležitostí pro dítě, které se cítí zodpovědné za eventuální rozpad rodiny a samotné dítě má pocity hanby, viny a strachu v souvislosti se sexuální zkušeností se členem rodiny.

 

Pohlavní týrání

Definice: Pohlavní týrání dětí – nepatřičné vystavování dětí pohlavnímu kontaktu, činnosti, či chování. Zahrnuje jakékoliv pohlavní dotýkání, styk, či vykořisťování kýmkoliv, komu bylo dítě svěřené do péče, anebo kýmkoliv, kdo dítě zneužívá. Takovouto osobou může být rodič, příbuzný, rodinný přítel, odborný či dobrovolný pracovník, dokonce i celkem cizí osoby. (Zdroj: Zdravotní komise rady Evropy)

Dělení: Pohlavní týrání se dělí na bezdotykové a dotykové.

Bezdotykové týrání zahrnuje například střetnutí se s exhibicionistou, účast na sexuálních aktivitách, kde nedochází k žádnému tělesnému kontaktu – například vystavování dítěte s pornografickým mateiálem, koukání se na sexuální akt a pod.

Kontaktní týrání je takové, při kterém dochází k pohlavnímu kontaktu, což může být například hlazení poprsí, pohlavních orgánů, kde dochází k pohlavnímu styku, orálnímu anebo análnímu styku.

 

Nejčastější sexuální zneužívání dětí se projevuje v kontextu rodiny, snahou je najít charakteristiky, které by popisovaly povahu matky, otce i dítěte v takovémto systému: usuzuje se, že jde o patriarchální systém rodiny, s malým prostorem pro soukromí a právo druhých. V takýchto rodinách je jednoznačně narušená jedna ze základních funkcí rodiny, a to je funkce ochranná, v rámci které je všem členem rodiny poskytovaná základní ochrana, pocit jistoty a bezpečí. S tím úzce souvisí porucha emocionální funkce rodiny, či dítěte, není tam vyvinutá blízká vztahová vazba s  nejbližším člověkem. Takto popsaná rodina je rozhodně rodinou patologickou.

  • Otec - bývá popsaný jako dominantní a kontrolující, zastrašující ostatní členy rodiny, ale i málo sociálně aktivní, málo schopný vyvinout jiné sociální vztahy mimo rodinu.
  • Matka – bývá viděna jako pasivní, emocionálně deprimovaná, depresívní, infantilní. Matky nebývají schopné akceptovat obvyklý manželský vztah, včetně sexuality. Na dceru přenášejí vlastní povinnosti.
  • Zneužívané dcery bývají popisované a vnímané jako fyzicky a sexuálně atraktivní, ale mají zlý jakoby odcizený vztah s matkou.

U sexuálně zneužívaných dětí se můžeme střetnout se syndromem dětí přizpůsobených se pohlavnímu zneužívání. Tento syndrom má tuto základní charakteristiku :

  • utajování
  • bezmocnost
  • přispůsobení
  • opožděné, konfliktní a nepřesvědčivé odhalení
  • odvolání výpovědi

 

Rizikové faktory vztahové patologie

V rodinách, kde je zneužívané dítě, můžeme vnímat některé faktory, které ovlivňují vznik a vývoj postojů k dítěti, a teda ovlivňující chování rodičů k dítěti:

  1. rizikové faktory na straně rodičů - porucha je jen v malém procentu případů a je spojená s individuální psychopatologií rodičů samých. Jde o těžké deprese, případně psychotické poruchy, anebo o projevy poruchy osobnosti. Mezi nejvážnější rizika patří negativní zážitky rodičů z jejich vlastního dětství. Do této rizikové skupiny patří rodiče, kteří byli sami v dětství týraní, anebo zneužívaní.
  2. rizikové faktory na straně dítěte - týráním, psychickou deprivací, či sexuálním zneužíváním jsou víc ohrožené děti mentálně, anebo tělesně postižené, děti s odlišnou reakcí v útlém věku, děti dráždivé, plačtivé, nepokojné, velmi pasivní, či málo reaktivní, anebo děti s tzv. obtížným temperamentem.
  3. rizikové faktory na straně prostředí - negativní vliv individuálních charakteristik rodičů i dětí bývá podněcovaný nepříznivými vlivy prostředí. Ohrožené jsou nejvíce rodiny, které se musí vyrovnat s častými stresovými situacemi, rizikem je i sociální izolace rodiny, kdy se rodičům nedostává potřebné emocionální, anebo instrumentální opory. Za rizikový faktor bývá považovaná i prodlužovaná separace matky a dítěte krátce v prenatálním období.

Všechny tři typy uvedených faktorů se navzájem kombinují. Při určení reakce dítěte jsou nejvýznamnější tyto dva klíčové faktory:

  • dynamika situace zneužití
  • úroveň podpory od rodičů (hlavně od matky!!!)

 

Rodičovské faktory spojené se zvýšeným rizikem

Vědci zjistili, že rodiče, kteří byli sami v dětství sexuálně obtěžovaní, jsou často pachatelé toho jistého v dospělosti. Je tu až 10 krát větší riziko, že sexuálně zneužijí dítě. Víc opatrovníků dítěte také vážně zvyšuje takovéto riziko. Jiné faktory rodičů:

  • Opatrovník anebo rodič, který má víc sexuálních partnerů
  • Rodič holdující drogám nebo alkoholu
  • Rodinný stres související s chudobou
  • Sociální izolace a přítomnost rodinných tajemství
  • Dítě se zlou sebeúctou anebo jinými zranitelnostmi v povaze
  • Historie zneužívání mezi ostatními členy rodiny (např. sourozenci, bratranci a sestřenice)
  • Nevyhovující manželství nebo partnerské násilí způsobované na matce
  • Rodiče, kteří často opouštějí svoje děti, které doma zůstávají bez adekvátního dohledu

 

Symptomy (příznaky) pozorované u velmi malých dětí:

(zpracované podle Sandy Anderson, Návrat o. z. Bratislava)

  • strachy – fóbie
  • noční můry – poruchy spánku
  • noční pomočování
  • pláč
  • agresivní chování
  • nedůvěra k dospělým lidem
  • problémy s přispůsobením ve škole
  • změny v chování při hře
  • záchvaty hněvu
  • problémy s učením se na nočník
  • obviňování rodičů
  • obviňování sebe sama

 

 

  1. Fyzické a psychické příznaky projevující se u velmi malých sexuálně zneužívaných dětí:

Fyzické příznaky:

  • podráždění: zčervenání pokožky, zápaly, vyrážky, vaginismus, otoky, infekce
  • sexuální a jiné zranění: zranění vagíny a konečníku, odřeniny, lézie, abnormality, zvětšený pochvový otvor, trhliny, zjizvení genitálií a možnost nejhorších problémů s reprodukcí, infekce močových cest, krvácení nebo zvýšená citlivost v anální a genitální oblasti. Bolesti a krvácení v hrdle.
  • choroby: herpes, kapavka, pohlavní bradavice
  • fyzické zranění: pohmožděniny, škrábance, řezné rány , „cucfleky“

 

Kombinace psychických a fyzických symptomů:

  • bolesti břicha
  • vývinové opoždění
  • poruchy příjmu potravy – buď odmítání nebo neustálé přejídání se
  • problémy s růstem – neprospívání, neorganické zaostávání v růstu

 

  1. Znaky, podle kterých poznáme sexuálně zneužívané děti:

 

Děti do 5 roků:

  • projevy závislosti na rodičích, nemají pocit jistoty a s nápadným strachem "visí" na rodičích
  • v přítomnosti konkrétní osoby (svého zneužívatele) projevují mimořádně silný strach (ve více jako 90% případech je to známý člověk nebo příbuzný, v  50% jde o vlastního rodiče)
  • dítě hystericky křičí při přebalování, příp. při vysvlékání spodního prádla se stává hysterickým
  • v okolí genitálií je možné pozorovat některé fyzické znaky zneužívání
  • bolesti nebo zápaly v oblasti krku, análu, anebo genitálu
  • regres jako obranný mechanizmus
  • sexuální chování neúměrné věku - sexuální podněty je někdy pohoršují nebo někdy právě naopak  nevyvolávají žádnou přirozenou zvědavost
  • nepřítomný pohled, nešťastný výraz, smutná nálada, rozpačitost, agresivita, stažení do sebe
  • problémy s jídlem, chronické probouzení se se zlými sny, pomočování (když už se předtím dítě nepomočovalo)
  • při hře s panenkami nebo jinými dětmi příliš zasvěceně napodobňují sexuální chování
  • kreslení pohlavních orgánů
  • ztráta zájmu o zábavné aktivity, o pohádky, o hry s jinými dětmi
  • neslušná slova a fráze, které se dítě pravděpodobně naučilo od svého zneužívatele - neodpovídají "běžným" dětským nadávkám a frázím
  • dítě o sobě hovoří, že je zlé a není k ničemu      

 

 

Děti od 5 do 12 roků:

  • naznačují, že mají určitá tajemství, které však nemůžou nikomu prozradit
  • hovoří o „jakémsi“ problému svého kamaráda
  • začínají klamat, kradou, nadávají s cílem upoutat na sebe pozornost
  • mají u sebe nevysvětlitelné obnosy peněz, dárků
  • mají děsivé sny, začínají se občas pomočovat
  • přestávají se radovat z předtím oblíbených činností
  • neochotně se vysvlékají před tělocvikem
  • bez vysvětlitelného důvodu začínají nesnášet nějakou dospělou osobu, nechtějí, aby se o nich předtím oblíbená osoba chodila starat
  • sexuální aktivita je nepřiměřená jejich věku
  • kreslí sexuálně inspirované obrázky - můžou znázorňovat i akt zneužití
  • trpí infekcemi močových cest, krvácením nebo zvýšenou citlivostí v genitální nebo anální oblasti
  • mají problémy s jídlem - nechutenství, přejídání
  • deprese - až pokusy o sebevraždu
  • mají o sobě zlé mínění, mají sklony k sebepoškozování
  • útěky z domova
  • regres k chování, kdy byly mladší - hrají se s hračkami, které odložily, cucají si palec
  • pokoušejí se sexuálně zneužít  další děti
  • vymýšlejí si různé „báchorky“, aby nemusely jít domů
  • hovoří o sobě, že nestojí za nic a nic z nich ani nebude

 

 Děti starší 13 roků: (platí i všechno předešlé ) 

  • chronická deprese, sklony k sebevraždě
  • drogy, nadměrné množství alkoholu
  • trpí ztrátou paměti
  • mají obavy z konkrétních lidí
  • výrazně přebírají rodičovskou úlohu - starají se v domácnosti o všechny a o všechno, jen ne o sebe
  • chronicky trpí noční můrou, bojí se tmy
  • jsou neschopné se soustředit
  • hovoří o svých známých, které kdysi někdo zneužil
  • izolují se od ostatních dětí
  • prudké výbuchy hněvu
  • pocity viny

(znaky zpracované podle Eliotová, M. 1995)

 

  1. Prostředky vyjádřování dítětem (podle Bártové)

 

Páchané násilí může dítě vyjádřit například kresbami. Bártová hovoří o zobrazení odhalených genitálií nebo o kreslení symbolů připomínajících penis. Děti například kreslí ocasy zvířat, zvýrazňují roh jednorožce...

Charakteristické jsou i změny chování. Buď se dítě stává agresivní nebo naopak je velmi sevřené s nápadným strachem před rodičem, většinou agresorem. Tím není ve většině případů pedofil (podle Bártové). Děti zneužívají násilníci, kteří žijí normálním sexuálním životem a na dítěti si jen potvrzují svoji nadřazenost.

 

Fakta o sexuálním zneužívání

(podle Elliotové, 1995, Vaníčkové, 1999 a Cvikové, 1997)

  1. Každá forma sexuálního zneužívání, i bez penetrace a použití fyzického násilí, vyvolává u dětí citový chaos, který jim může způsobit vážné psychické problémy.
  2. Sexuálné zneužívání je násilným aktem, není osobitou formou sexuality, proto patří do tématické oblasti násilí, ne do oblasti sexuality. Je důležité, aby děti pochopily, že jde o moc, nadvládu a že je to násilný trestný čin.
  3. Případů sexuálního zneužívání dětí je ve skutečnosti několikanásobně víc než je oznámených případů.
  4. Většina obětí má osobní vztah k pachateli.
  5. Pachatelé jsou většinou muži (téměř v 90 %), žen je méně.
  6. Pachatelé přitom nejsou jenom pedofilně orientovaní devianti, ale velká část jich pochází přímo z blízkého okolí a rodiny oběti. Tyto případy zanechávají na psychice dětí nejnebezpečnější následky i přesto, že se těžko odhalují. Dítě se totiž často samo snaží udržet své zneužívání v tajnosti. Bohužel, matky, které vědí o sexuálním vztahu mezi otcem a dcerou, často taky mlčí, protože se samy bojí ztráty partnera a veřejné hanby. Někdy samy navádějí dítě k utajování zneužívání.
  7. Sexuální zneužívání cizími pachately je poměrně řídké.
  8. Na žádném člověku není vidět, že zneužívá děti !!
  9. Pachatel toto velmi zřídka koná z momentálného popudu, naopak, většinou si programově připravuje vhodné situace, které mu umožňují dostat se do blízkosti své oběti bez podezření okolí.
  10. Sexuální zneužívání může přetrvávat dlouhý čas, někdy i roky, hlavně pokud se odehrává v rodině.
  11. Většinou všichni pachatelé zneužívají svoje oběti opakovaně.
  12. Nejčastěji jsou postižena děvčata ve věku 6 až 11 roků, potom 0 až 5 roční a až potom 12 až 16 ročná děvčata.
  13. Výskyt sexuálního zneužívání se neváže na nějakou společenskou vrstvu, ale na jisté charakteristiky rodinného prostředí, na pohlavně specifické rozdělení rolí, sociální izolaci, autoritativní výchovu, rigidní sexuální normy, přísnou morálku.
  14. U mnohých obětí sexuálního zneužívání v dětství může nastat trvalé narušení psychiky a kvality jejich sexuálního prožívání v dospělosti.
  15. Děti nejsou nikdy zodpovědné za sexuální zneužívání !!
  16. Děti si sexuální zneužívání nevymýšlejí !! Pokud o něm hovoří, je jisté, že ho v nějaké formě zažily.
  17. Nikdo se nemůže dopustit sexuálního zneužívání nedopatřením !!
  18. Vzhledem na pasivitu dítěte při odhalování jeho sexuálního zneužívání je velmi důležité citlivě reagovat na příznaky signalizující sexuální zneužívání. Některé případy zneužití se nemusí navenek projevit vůbec žádnými příznaky. Někdy se příznaky sexuálního zneužívání snaží postižené děti z rozličně motivovaného strachu úzkostlivě skrývat. Tyto skutečnosti často stěžují odhalení zneužití.
  19. Zneužívané děti se hanbí, cítí se pošpiněné, ztrácejí sebedůvěru, žijí v neustálém strachu a nejistotě, pociťují bezmocnost, cítí se vinné.
  20. Každé dítě se snaží sexuálnímu zneužívání zabránit všemi dostupnými prostředky.
  21. Dětem se těžko otevřeně hovoří o zneužívání. V mnohých případech záleží jen na dospělých, či se takovéto chování podaří ukončit, či se ho podaří včas odhalit a rozpoznat jeho příznaky a či vůbec najdou v sobě ochotu a odvahu se v takovéto záležitosti angažovat.
  22. Některé chování je vždy protizákonné. Incest (sex mezi blízkými příbuznými) je vždy nezákonný, bez ohledu na věk. Všechno, co uráží, anebo škodí jiným – sexuální obtěžování, znásilnění – je protizákonné.
  23. Sexuální obtěžování nemusí mít jen fyzický charakter, za obtěžování se považují i nevhodné obscénní poznámky, telefonáty, gesta. To nesouvisí s fyzickou přitažlivostí. Jejich cílem je ponížit jinou osobu, uplatňovat sílu a osobní moc.
  24. Oběťmi sexuálního násilí jsou častěji děti s nízkým sebevědomím a závislé od svého okolí. Ohrožené můžou být i děti psychicky deprimované, zanedbávané a mentálně retardované.

 

 

Jak reagovat na vaše dítě

Jak pomoci dítěti vyléčit se ze sexuálního zneužívání? Platí několik zásad:

  • poslouchat, věřit a podporovat vaše dítě
  • vysvětlit dítěti, že ono není na vině, že došlo k jeho zneužití
  • dát dítěti najevo slovy i činy, že uděláte všechno pro to, abyste ho ochránili před dalším zneužíváním

 

Jak mluvit s dítětem:

  • zůstaňte pokojní – děti si můžou lehko vysvětlovat váš hněv, anebo odpor k pachateli jako hněv namířený proti nim
  • vyjadřujte se pozitivně, jasně a krátce – „jsi statečný, že si mi to pověděl, teď si už v bezpečí...“
  • buďte připravení poslouchat, ale nedělejte výslech – pro dítě může být příliš zatěžující a matoucí, když se ho ptáte na moc otázek. Někdy, i když rodiče s dobrým úmyslem, kladou dítěti příliš konkrétní otázky, může to dítě zmást, anebo u něho vyvolat nadměrnou úzkost.
  • Dejte dítěti najevo respekt – respektujte soukromí dítěte tím, že nebudete s ním hovořit o zneužití před lidmi, kteří o tom nemusí vědět – krom případů, že s tím dítě souhlasí. I velmi malé děti mají právo na úctu a soukromí.

Co udělat, když jste se dozvěděli o zneužívání dítěte:

  • Buďte zodpovědní – nahlaste to příslušnému sociálnímu úřadu nebo policii
  • Zařiďte lekářskou prohlídku – v prvé řadě jde o zkontrolování zdravotního stavu dítěte, zabezpečení péče v případě zranění, nebo zdravotních problémů. Zdokumentujte výsledek lékařské prohlídky pro soudní úkon.
  • Získejte pomoc – poradenství pro dítě i celou rodinu, pokud je to potřebné.
  • Postarejte se o sebe – v souvislosti se zneužitím se u vás objeví množství pocitů.

(Zpracované podle Sandy Anderson, Návrat o. z. Bratislava)

 

(Cviková, Aspekt, 2005,) dodává:

  • Získané informace nikdy nebagatelizujeme vyhlášeními, že se vlastně nic vážného nestalo. Dítě chce, abyste ho brali vážně.
  • Pomoc dítěti získat sebevědomí tím, že ho nebudete obviňovat z toho, co se stalo, dát mu najevo, že váš vztah k němu se nemění, že ho máte rád/rada. Vyzdvihnout jeho silné stránky.
  • Myslet na to, že dítě může mít k pachateli stále pozitivní vztah. Nevnucovat mu v tomto směru svoje pocity.
  • Každý, kdo pracuje s dětmi, (teda i náhradní rodiče, pěstouni na přechodnou dobu...) by měli poznat příznaky svědčící o možné přítomnosti nějakého nebezpečí a vědět, na koho se v takovémto případě obrátit o pomoc. Některé děti už byly zneužité, ale doposavad to nikomu neoznámily.
  • Pokud probíhá vyšetřování, je vhodné a přiměřené o něm informovat dítě, aby nezískalo pocit nejistoty a ohrožení. Hovořte s ním otevřeně a pokojně o všech možných následcích.

 

Reakce a pocity rodičů

Rodiče a opatrovatelé jsou často zneužitím dítěte rovněž silně ovlivnění, jako samo dítě. Jejich pocity mohou být různé (šok, zmatení, neochota uvěřit, hněv, vina, deprese, pocit selhání atd.) Tyto pocity jsou sice normální, můžou být však příliš silné na to, aby je zvládlo i dítě. Může se snažit dokonce rodiče ochránit před jejich pocity tím, že vlastní pocity potlačí a nebude o nich více hovořit. Není potřebné před dítětem úplně svoje pocity skrývat, je však důležité, aby rodiče drželi svoje pocity oddělené od pocitů dítěte. I dítě, které zneužívali vlastní rodiče, často za nimi smutní. To je velmi složité, protože to jsou pocity podobné žalu při smrti milované osoby.

Nejčastěji projevované pocity rodičů:

  • Pocit zrady, strach, hluboké ublížení
  • Hanba, odpor, rozpaky
  • Hněv, zuřivost, pomsta
  • Hluboký smutek, že jejich dítě přišlo o dětskou nevinnost
  • Deprese, smutek
  • Pocit rodičovského zlíhání
  • Svírání a bolesti v oblasti žaludku nebo jiné tělesné reakce
  • Nadměrné zaobírání se zneužitím a neschopnost se zaměřit se na jiné věci

 

Prevence sexuálního zneužívání (podle Cvikové, Aspekt, 2005)

Nejúčinnější ochranou dětí před jejich sexuálním zneužíváním je dostatečná a věku přiměřená informovanost o lásce a sexualitě. Nejlepším řešením jsou preventivní výcviky formou interaktivních a sociálních her. Informované dítě dokáže rozeznat záměry útočníka, a pokud absolvovalo efektivní výcvik, dokáže na sexuální útok i přiměřeně reagovat.

 

  1. Pravidelně se věnujte nácviku metod úniku: křik, útěk, udržovaní bezpečné vzdálenosti, předstírání hluchoty, kopání, telefonování, rozhovory o právu na bezpečnost, kurzy sebeobrany, povzbuzování na vyjadřování pocitů, rozhovory o dobře a zle míněných dotycích po lidském těle, naučit děti říkat NE.

 

  1. Nácvikové hry opakujte. Děti si tak pěstují důvěru ve své vlastní vnitřní pocity a ty můžou být příjemné nebo nepříjemné. Svoje vyprávění můžete doplnit vhodným vysvětlením, že se rozhodně vyplatí raději se hned se vším přiznat, i když dítě udělalo něco, co podle rodinných pravidel udělat nemělo.

 

  1. Odbourávejte rodové stereotypy. Podstatnou součástí prevence je kritická konfrontace se socializací chlapců a děvčat, které podléhá striktním rodovým stereotypům (soubor očekávání kladených na člověka mužského a ženského pohlaví. (Cviková, 1997).

 

 10. 6. 2013,

Podle textu z uvedených zdrojů zpracovala PhDr. Mária Kerekešová, PhD.

Za překlad zodpovědná asistentka projektu Monika Dietrichová

 

 

 

Jak mají rodiče postupovat

  • Mějte na mysli základní emocionální potřeby vašeho dítěte: potřeba být milované, akceptované, oceňované, vyslechnuté, povzbuzované a respektované. Udělejte všechno pro to, abyste všechny tyto jeho potřeby respektovali – nejen u dítěte, ale i u sebe.
  • Každý den buďte s dítětem určitý čas kvalitním způsobem, změřte svou pozornost na dítě a společně „pracujte“ v jeho světě
  • Když korigujete chování svého dítěte, často je nejlepší mu fyzicky „ukázat“ co od něho chcete. Než sedět na druhé straně místnosti a hovořit mu „přestaň lézt na stoličku“ je efektivnější k dítěti přijít, chytit ho za ruku a říct „ stoličky nejsou na lezení- pojďme se podívat a najít, co jiné by si mohl dělat“.
  • Pozitivními výroky posilujte pozitivní chování, např. „Líbí se mi jak ukládáš svoje hračky zpět na jejich místo“. „Děkuji ti, že si mě nepřerušoval, když jsem telefonovala“ Takovéto výroky dávají dítěti informaci o tom, jaké chování je žádoucí a povzbuzují ho, aby toto chování opakovalo.
  • Když se cítíte unavení, netrpěliví, vystresovaní nebo přetažení, snažte se udělat si častější přestávku a věnovat se sobě. Nemůžete samozřejmě nechat malé dítě bez dozoru, ale i při minutách hlubokého dýchání anebo čtením sugestivních výroků z příručky o výchově může způsobit velký rozdíl ve vaší interakci s dítětem.
  • Když chcete dítěti pomoci zvládat jeho pocity, vzpomeňte si, že nejlepší reakcí je soustředěné a pokojné poslouchání, uznat a akceptovat jeho pocity, a pomoct mu jeho pocity pojmenovat. Není potřebné řešit tyto jeho pocity nebo je napravovat.
  • Abyste získali spolupráci svého dítěte, je nejlepší vyjadřovat svoje požadavky jednoduše a přímo (na rozdíl od rýpání nebo přímého či nepřímého naznačování, že dítě nespolupracuje) tím, že popíšete problémové chování („na podlaze jsou hračky“), poskytnete informaci („ty hračky je potřeba uklidit“) a budete hovořit raději o svých pocitech než dítě kritizovat („rozčiluje mě, že máš neuklizené hračky“, raději než “nikdy neposloucháš, když ti něco povídám“).
  • Zapamatujte si, že děti jsou takové jak se od nich očekává. Jinými slovy, když dítě nazýváte „tvrdohlavým“ toto posilňujte jeho tvrdohlavost. Když povíte, že je nedbalé, naučí se pokračovat v nedbalém chování – aby podpořil/a nálepku, kterou dostal/a. Toto se nazývá sobě-naplňující se proroctví a funguje u dětí i dospělých.
  • Těšte se ze svého dítěte. Nebude tak maličké příliš dlouho. Nezapomeňte, že toto jsou té „kouzelné roky“, kdy se formuje jeho/její vnímání sebe sama. Máte důležitou úlohu při formování a zdravém vývoji sebehodnocení vašeho dítěte.

 

 

 

 

Škála Sexuálního chování

(zpracováno z materiálů o.z. Návrat) 

 

normální chování - znepokojující chování - potřeba dohledu dospělé osoby

 

 

  1. Očekávané, normální chování: sexuální chování v dětství, které považujeme za normální, se většinou projevuje buď jako samostatná aktivita nebo aktivita dětí podobného věku či sourozenců, je zásadně dobrovolná a je v rámci kulturních norem společnosti. Při takovém chování je někdy potřebné stanovit hranice nebo je potřebný zásah rodiče, ale nepovažujeme ho za patologické.
  • Hraní n lékaře nebo na rodinu
  • Příležitostná masturbace, bez penetrace
  • Napodobňování dospělého svádění, flirtování nebo pusinkování
  • Neslušná slova nebo vtipy v rámci norem společnosti nebo skupiny vrstevníků
  • Vzájemné ukazování částí těla dětem ve stejném věku
  • Rozhovor s vrstevníky o reprodukci a genitáliích

 

  1. Chování, které působí znepokojujícím dojmem:
  • Nadměrné zaobírání se sexuálními tématy (hlavně sexuální agresivitou)
  • Jednoznačné (explicitní) sexuální rozhovory s vrstevníky
  • Sexuální narážky, obtěžování, pronásledování jiných
  • Pokusy obnažit genitálie druhých lidí (např. vytahování sukní, stahování spodního prádla)
  • Předčasné vyspělé vědomosti o sexe nebo o sexuálních aktivitách
  • Ojedinělé případy špehování, odhalování se, obscénnosti, zájem o pornografii
  • Nadměrné zaobírání se masturbací
  • Společná skupinová masturbace

 

  1. Chování vyžadující dohled dospělé osoby a možný zásah terapeuta
  • Dotýkání se genitálií jiných lidí
  • Násilné odhalování genitálií nebo částí těla jiných lidí
  • Jednoznačné (explicitní) sexuální rozhovory s osobou odlišného věku, chronická obscénnost
  • Vyvolávání strachu, vyhrožování se násilným donucením k sexuální aktivitě, jasné sexuální návrhy a hrozby i v písemné podobě
  • Opakované nebo chronické špehování (odhalování se) zájem o pornografii
  • Nutkavá masturbace (přerušovaná činnost za účelem masturbace)
  • Masturbace u děvčat, která zahrnuje už i penetraci
  • Napodobňování pohlavního styky s panenkami, vrstevníky, zvířaty
  • Násilné dotýkání se genitálií, zranění nebo krvácení z genitálií (pokud to není způsobené nehodou či úrazem)
  • Napodobňování pohlavního styku s vrstevníky bez oblečení

 

 

Rodiče by se měli zaobírat sexuálním chováním dítěte, pokud se dostane do jedné z následujících kategorií:

  • Zdá se, že se dítě delší období nadměrně zaobírá sexuálními praktikami, často s následným zmatkem nebo úzkostí, anebo pokud se zdá, že je dítě tajnůstkářské, úzkostné nebo zmatené v souvislosti se sexuálním chováním.
  • Dítě je hněvivé, násilné nebo agresivní ve svém sexuálním chováním k jiným osobám, používá předměty nebo strká předměty a prsty do vagíny nebo análního otvoru sobě či jiným dětem.
  • Dítě vykonává nutkavé (kompulzivní) sexuální chování, nezdá se, že by z toho mělo nějaké potěšení, ale i přesto v činnosti pokračuje anebo se zdá, že není schopné přestat.
  • Dítě se věnuje sexuální aktivitě nepřiměřené jeho věku, nebo jeho sexuální aktivita zahrnuje pohlavní styk nebo orální styk mezi malými dětmi, nebo když se děti pokouší o sexuální styk se zvířetem.
  • Dítě se věnuje sexuální aktivitě s jiným dítětem velmi odlišného věku.

 

 

Podle v textu uvedených zdrojů zpracovala PhDr. Mária Kerekešová, PhD.

Za překlad zodpovědná asistentka projektu Monika Dietrichová