Ztráty


Ztráty

Zabýváme se ztrátou, protože děti v dětských domovech a náhradních rodinách utrpěly vážnou ztrátu. Když my tyto ztráty identifikujeme, přesně víme, co můžeme nahrazovat.....

Druhy ztrát
V živote jsou ztráty, kterým se nemůžeme vyhnout (stěhování, přechod ze školky do školy, ztráta klíčů....).
Už, když jde dítě do školky, ztrácí pozornost matky, ale na druhé straně získává nové přátele, nové kontakty a nové zkušenosti.....získává hodně.....
Takto to pokračuje celý život – něco ztrácíme a něco získáváme – je to zrání – jde o ztráty dozrávání – jsou to přirozené ztráty.

Ale existují i ztráty nepřirozené – blízcí lidé zdraví, sebejistota.....

Ztráty očekávané – smrt starého nebo nemocného člověka

Ztráty neočekávané – smrt malého dítěte

Ztráty mohou být v oblastech - zdraví,  blízkých lidí a materiální


SEBEJISTOTA

Otázky na zamyšlení:
 Jak jste se cítili, když vás někdo okradl?
 Kolik času jste potřebovali na to, abyste se s tím vyrovnali?
 Jak často zažívají ztrátu děti v dětských domovech?
 Jsou očekávané?
 V jakých kategoriích zažívají ztrátu děti v dětských domovech?


Fáze ztráty:

1. Zmatek–nevěřím tomu,co se stalo
2. Popírání – mně se to nemohlo stát. (dítě se stále tváří, že zítra jde domů...)
Zneužívané dítě tvrdí, že se nic nestalo, že ho nikdo nezneužíval...
3. Smlouvání, vyjednávání – (když budu hodný, pustí mě domů......když tu věc najdu už si na ni budu dávat pozor...)
4. Hněv – na situaci, na lidi – obrácený směr ven a směrem dovnitř...
5. Akceptace,smíření,přijetí–vyrovnánísesesituací


Děti v ústavní péči jsou v různých fázích ztráty.

Je důležité, aby náhradní rodič rozpoznal, ve které fázi ztráty se dítě nachází. V některých fázích mohou děti zůstat roky – přejdou pozvolna až do dospělosti. Například pokud je dítě ve fázi hněvu obráceného dovnitř – sebepoškozování, měl by se náhradní rodič radovat, když dítězačne projevovat svůj hněv navenek (kope, pere se...), protože se posunulo z jedné fáze do další. Pastí pro nás může být to, že děti v této fázi trestáme.
Abychom mohli pracovat s fázemi ztrát nám svěřených dětí, musíme poznat vlastní ztráty.(Například kolegyně nemůže pracovat se zneužívanými dětmi, protože sama byla v dětství zneužívaná a zůstala ve fázi hněvu. Nebo člověk, který říká, že v živote nezažil žádnou ztrátu, ale my o něm víme, že je rozvedený a jeho bývalá manželka vychovává jejich dvě děti – zůstal ve fázi popírání. Je možné, abychom mu svěřili dítě, které je samo ve fázi popírání?)